Lutra lutra (Linnaeus 1758)

JÁDRO KONFLIKTU / V několika posledních desetiletích se vydra říční začala postupně navracet zpět do míst, z nichž následkem lidské činnosti v 19. a 20. století zcela vymizela. Tento trend je patrný v mnoha zemích Evropy a má celou řadu příčin, z nich klíčové jsou pravděpodobně tyto: A/ K opětovnému šíření vydry přispělo prosazení její přísné ochrany jak prostřednictvím národních legislativních předpisů, tak i prostřednictvím mezinárodních úmluv. B/ Díky množství opatření realizovaných v novodobé historii v evropských zemích v oblasti čištění odpadních vod se v řadě vodních toků natolik zlepšila kvalita vody, že znečištění vody v potocích a řekách přestalo být limitujícím faktorem ohrožujícím vydru na životě. C/ Přechod od extenzivních chovů ryb k intenzivním chovům a renesance zájmu o obnovu a budování rybníků v krajině vedly (společně s absencí jakýchkoli stavebně technických i chovatelských opatření proti možným škodám na rybí obsádce, neboť tato v době nepřítomnosti vydry nebylo nutné aplikovat) k tomu, že se v krajině výrazně zvýšila potenciální potravní nabídka pro vydry, a to jak z hlediska objemu, tak i z hlediska snadnější dostupnosti.
Se vzrůstající početností tohoto druhu v posledních desetiletích se dostává opět na povrch konflikt mezi ochranou vydry říční, produkcí ryb v rybnících a hospodařením na tekoucích vodách. K závažnosti konfliktu významně přispívá i to, že pro vydru je lov ryb v akvakulturách s intenzivním chovem přitažlivý, protože na získání srovnatelného objemu potravy zde musí vynaložit mnohem méně úsilí, než při lovu v přirozeném prostředí vodních toků.

ROZŠÍŘENÍ / Původně byla vydra říční rozšířena na většině území Evropy, přičemž areál rozšíření sahal na východ až do Japonska a jihovýchodní Asie, na sever až po severní polární kruh a na jihu až k polopouštní oblasti severní Afriky. Pronásledování vyder a změny v krajině však vedly k vymizení vyder z některých oblastí a proto má jejich výskyt v současnosti mozaikovitý charakter. V některých oblastech svého původního rozšíření zcela chybí (např. země Jihovýchodní Asie, Japonsko, Švýcarsko, Nizozemí, Belgie, Lucembursko). Ve střední Evropě se vydra vyskytuje v části Německa, na většině území Polska, Maďarska, Slovenska, Rakouska a Česka.

VÝSKYT V ČR / Výskyt vydry byl při posledním mapování (v r. 2011) zaznamenán na 77 % území ČR. Vydra říční je živočich s výrazným teritoriálním chováním, proto nemůže dojít v rámci určitého území k jejímu přemnožení, ale může docházet pouze k vyhledávání a obsazování nových teritorií, jak se tomu dělo doposud. Přesto dosavadní trend šíření nemusí být trvalý, naopak lze předpokládat, že velikost populace vyder na území ČR se postupně stabilizuje, obdobně, jako se děje v případě jiných druhů. Dokonce, v závislosti na míře, s jakou budou či nebudou aplikována případná opatření omezujících dostupnost ryb pro vydry, lze očekávat i následné snižování stávající velikosti populace vyder. V současnosti je početnost populace vyder na území České republiky odhadnuta na přibližně 2 200 dospělých jedinců.

VELIKOST OBÝVANÉHO ÚZEMÍ / Vydry využívají rozmanitou řadu stanovišť, jako jsou řeky, bažiny, potoky, zavodňovací kanály, rybníky, ale i jezera (např. v Polsku) a mořská pobřeží (např. ve Walesu). Velikost vydrou obývaného území závisí na mnoha faktorech, závisí na pohlaví, věku a sociální pozici jedince, na ročním období, na klimatických podmínkách, na kvalitě biotopu a na dostupnosti potravy. V říční krajině domovský okrsek kopíruje tvar vodního toku a nejbližšího okolí a v ČR bývá dlouhý 5-20 km, v rybničních oblastech se tvar a velikost okrsku odvíjí od rozmístění a úživnosti rybníků, kterých vydra obvykle navštěvuje několik, a jeho rozloha se pohybuje mezi 3 až 30 km2. Celková plocha domovských okrsků jedinců sledovaných na Českomoravské vrchovině kolísala od 2,6 km2 do 27,3 km2. Domovské okrsky zahrnovaly 8–24 rybníků (průměrně 18) a za jedinou noc navštívila vydra v průměru 3 rybníky. Samci mají větší domovské okrsky než samice, přičemž domovský okrsek samce se může překrývat s několika domovskými okrsky samic.

POTRAVA / Vydry jsou masožravé šelmy stojící na vrcholu potravního řetězce. Patří mezi tzv. „potravní oportunisty“, jejich jídelníček je proměnlivý, protože závisí na stanovišti, ročním období a potravní nabídce. Průměrně více jak 3/4 potravy tvoří ryby, ale nechybí ani obojživelníci, plazi, savci, ptáci, korýši a vodní hmyz. (Lze předpokládat, že v dobách před tím, než začaly být zakládány rybníky, bylo poměrné zastoupení přirozené kořisti vyder odlišné, protože zejména obojživelníci, plazi a korýši se vyskytovali v mnohem hojnějším počtu, než je tomu dnes.) Vydra upřednostňuje ryby velikosti 10-15 cm, ale ulovit dokáže i rybu až do váhy několika kilogramů. Denní spotřeba je 400-900 g, v zimě i více než 1 kg. Menší kořist zkonzumuje vydra rovnou ve vodě, větší na břehu.

ZPŮSOB LOVU / Vydra pronásleduje kořist nejvýše 2-3 minuty, lov bývá úspěšný na každý třetí až čtvrtý pokus. Úspěch závisí na rychlosti a vytrvalosti unikající kořisti, protože vydra se musí i během lovu nadechovat nad hladinou, a také na dostupnosti úkrytů, v nichž se může potenciální kořist před vydrou schovat.

REPRODUKCE / Jediným obdobím, kdy se dospělí jedinci opačného pohlaví vzájemně vyhledávají, jsou vydří námluvy. Odehrávají se většinou na jaře, trvají přibližně dva týdny a vrcholí kopulací. Po přibližně 63 dnech březosti se samici rodí 1–4 mláďata, která jsou slepá. Stará se o ně výhradně samice. Mateřská nora bývá velmi dobře skryta, často i daleko od vody a samice v době, kdy jsou mláďata malá, v okolí nory neznačkuje. Během prvních dvou měsíců, kdy jsou mláďata kojena, zůstávají výhradně v noře. Od dvou měsíců života jim samice příležitostně přináší malé ryby a začátkem třetího měsíce se mláďata už začínají učit potápět ve vodě. Ve věku kolem čtvrtého až pátého měsíce začínají samostatně lovit kořist a přibližně v jednom roce života matku opouští a vydávají se vyhledat a obsadit vlastní domovský okrsek.

POBYTOVÉ ZNAKY / Přes den vydru spatříme málokdy, ale její přítomnost je možné zjistit i nepřímo, pomocí pobytových znaků. Dobře rozpoznatelný bývá trus a můžeme v něm i běžným pohledem rozpoznat rybí šupiny. Trus specificky zapáchá po rybách a nalezneme jej na vyvýšených místech na břehu (na kamenech, patách stromů, písečných a štěrkových naplaveninách, padlých kmenech), na hraničních místech (např. soutocích potoků a řek) a významných koridorech (např. pod mostky), kam jej vydra umisťuje záměrně. Trus a výměšky pachových žláz vydry nesou informaci o využívání území a vydra je používá při komunikaci.

Vydří stopy jsou pětiprsté, mají délku 5-9 cm a široké jsou 4-7 cm, zadní stopa je protáhlejší. Pozor na záměnu se stopami jiných lasicovitých šelem, zejména se stopami norka amerického (jeho stopa je menší, prsty jsou více rozevřené). Někdy lze nalézt i rozházené šupiny a tzv. požerky – zbytky nezkonzumovaných ryb, na sněhu mohou být vidět i zbytky rybí krve. Požerky zanechávají i jiné šelmy, především již zmíněný norek. Na sněhu či v blátě je možné též spatřit skluzy, nejčastěji mezi hrázemi nebo na přítoku a odtoku rybníků. Vydra užívá několik vyhrabaných nor a úkrytů současně. Ukryty mívá pod kořeny, v rákosí, v křovinách, v dutinách stromů i pod různými umělými překážkami. Tato místa slouží nejen k pravidelnému spánku, ale i ke krátkodobému odpočinku a jedna vydra jich může užívat až dvě desítky.

OHROŽUJÍCÍ FAKTORY / Přítomnost vyder v krajině je ohrožována nezákonným lovem a pronásledováním, pokládáním otrávených návnad (zejména ty na bázi karbofuranu jsou smrtelně nebezpečné i pro člověka), střety s vozidly (příčina zabití vydry v téměř 60% případů), úbytkem vhodných stanovišť a znečištěním vody.
Počty jedinců vyder zabitých dopravními prostředky se v posledních letech zvyšují úměrně s růstem počtu automobilů a s rozvojem silniční infrastruktury. Při vyhodnocování příčin úhynů vyder říčních na území České republiky, které probíhalo v letech 1993–2004, byla smrt vyder způsobená kolizemi s motorovými vozidly zaznamenána v 58% zjištěných případů. K postupnému úbytku stanovišť vhodných pro vydru a k úbytku stanovišť vhodných pro živočichy, které jsou její přirozenou potravou, docházelo hlavně v důsledku odvodňování pozemků, napřimování a regulací vodních toků, kácení břehových porostů a zpevňování břehů, apod. Výrazné oslabení vydří populace, ke kterému v minulosti došlo v Evropě, souviselo s masivním užíváním organochlorovaných pesticidů v zemědělství (např. deriváty DDT) a jiných látek v průmyslu (zejména těžké kovy a polychlorované bifenyly). Znečištění snižovalo potravní nabídku co do objemu i pestrosti, a vydra sama, tím, že stojí na vrcholu vodního potravního řetězce, byla zvláště ohrožena kumulací toxických látek v těle.

STATUS DRUHU / Vydra říční patří mezi chráněné druhy živočichů, její ochrana je nezbytná pro zachování druhu. Historické zkušenosti ukázaly, že bez ochrany by vydra z naší přírody zcela vymizela. Vydra je velice atraktivní svým vzhledem i schopnostmi, proto se stala jakýmsi vlajkovým druhem ochrany přírody, stala se například symbolem Bernské konvence(Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, nalezneme ji v logu ZOO Ohrada Hluboká, do loga si ji umisťuje celá řada firem…

PŘEDCHÁZENÍ HOSPODÁŘSKÝM ŠKODÁM / Mezi nejúčinnější preventivní opatření proti škodám způsobeným vydrou na rybí obsádce patří oplocení akvakultury, a to úplné (zamezení přístupu k vod odkudkoli) nebo částečné (oplocení přístupových míst v zimním období). Oplocení, má-li být účinné, musí být zapuštěno alespoň 30cm do země, aby jej vydra nemohla podhrabat, a musí být vysoké nejméně 70 cm, aby jej nemohla přelézt. V místech, kde bývá v zimě vysoká sněhová pokrývka, musí být oplocení úměrně vyšší. Nejlépe se osvědčilo pletivo o velikost ok cca 6 cm. Možnosti realizace doporučeného opocení jsou ale velmi omezené. U převážné většiny rybníků ve volné krajině, které mají tvarově i výškově proměnlivý břeh, je oplocení technicky obtížně proveditelné. Oplocení akvakultury v krajině se může dostat i do rozporu se zájmy jiných uživatelů, protože snižuje prostupnost krajiny (lze vyřešit instalací žebříků a přechodů, jaké se užívají u oplocenek a lesních obor). Limitujícím faktorem pro aplikaci tohoto opatření mohou být pořizovací náklady, a omezená životnost, ale i rizika snižující jeho účinnost (krádeže, padlé stromy, vandalství). Oplocení akvakultury zamezující přístupu vydrám je vhodné zejména u menších vodních ploch a tam, kde hrozí zvlášť vysoké škody (na sádkách, při komorování ryb apod.). Vždy je nezbytné znepřístupnit i přítok a odtok akvakultury a zajistit jejich pravidelné kontroly, aby nedošlo k zanesení a následným škodám. Zabránění přístupu vydry skrze přítok a odtok bývá „nejslabším článkem“, optimální technické řešení zatím nebylo nalezeno. Bývají užívána česla, která ale vyžadují časté čištění, testuje se i užití elektrických zábran. Za účelem zvýšení účinnosti oplocení se doporučuje instalace vícestupňového elektrického ohradníku (ve výšce 10 a 20 cm). Užití ohradníku je limitováno nutností časté údržby (ožínání, sečení), ztrátou funkčnosti napadne-li sníh či dojde-li k poškození v kterékoli části vedení, dostupností elektřiny, příp. vysokým rizikem odcizení zdroje mobilního, nákladností provozu a nutností pravidelné kontroly a údržby.
Za podpůrná opatření, která, zvláště jsou-li vzájemně vhodně kombinována, mohou vést ke snížení míry škod na rybí obsádce, je možné považovat celou řadu různých technických a chovatelských zásahů. Zachovávání litorálního pásma s porostem rákosin vytváří životní podmínky pro živočichy, které se mohou stát, alespoň do jisté míry, alternativním zdrojem potravy pro vydru (viz předchozí kapitoly). Snížení obsádky ryb může významně snížit loveckou úspěšnost vydry (a také snížit následky eutrofizace) a přesměrovat zájem vydry do jiného loviště. Větší zastoupení plevelných ryb může zčásti odlákat pozornost lovící vydry od cennějších druhů ryb, zimní snížení hladiny vody tak, aby led zamrzl do bahna, může vydře znemožnit přístup do vody, vzájemné sdílení zabezpečené akvakultury pro komorování ryb více chovateli může významně snížit jak náklady na opatření, tak snížit riziko vzniku sekundárních škod „zvednutím“.

NÁHRADY ŠKOD / Vydra říční je zařazena mezi druhy živočichů, na které se vztahují opatření zákona č.115/2000 Sb. o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Náhrady škody na rybách se vztahují jen na situace, kdy se vydra v době a na místě vzniku škody prokazatelně zdržovala, proto je možné uplatňovat toto právo jen u přímých škod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3335/2013, ze dne 24. 3. 2015 k poskytnutí náhrady nepostačuje rybářské právo, protože nezbytnou součástí žádosti o poskytnutí náhrady doklad nebo jiný důkaz o vlastnickém právu k rybám. A pokud byla škoda způsobena na rybách v sádkách, rybích líhních a odchovnách, klecových odchovech nebo pstružích farmách, poskytne se náhrada škody jen tehdy, pokud tyto byly v době vzniku škody oploceny a na případném přítoku a odtoku vody opatřeny mřížkami bránícími vniknutí vydry.

ZAJÍMAVOSTI / Vydří srst je neuvěřitelně jemná a hustá, na 1 cm2 tzv. podsady připadá několik desítek tisíc chlupů. Jemná podsada zadržuje mikroskopické bublinky vzduchu a působí jako velmi účinná izolační vrstva. Díky tomu může být vydra mnohem mrštnější, než jiní na vodu orientovaní savci, protože nemusí vytvářet přílišné tukové vrstvy.
Vydra se dokáže velmi dobře orientovat i v kalné vodě a také dokáže velmi dobře odhadnout prostupnost různých otvorů, protože k tomu, obdobně jako např. kočky, využívá dlouhé hmatové chlupy na čenichu.

STÁHNĚTE SI PREZENTACE ZE SEMINÁŘŮ:
Vydra říční_Chabadová Zuzana, Kameníková Marie
Rybožraví predátoři__Horáček Zdeněk
Přehled právní úpravy OP, rybářství a vod_Šíma Jan
Program péče o vydru_Větrovcová Jitka

Aktuální informace o vydrách v ČR (informace o monitoringu, opatřeních a mnohé jiné) lze nalézt na stránkách: http://www.vydryonline.cz/