Castor fiber (Linnaeus 1758)

JÁDRO KONFLIKTU / Bobr byl v minulosti pronásledován a loven z mnoha důvodů. Byla velmi ceněna jeho kožešina a byl součástí jídelníčku v době půstu, protože žije ve vodě, a to ve středověku stačilo k tomu, aby byl řazen mezi ryby, které se v postním období jíst mohly. Ale především byl loven kvůli mazovým žlázám, které byly nazývány bobří stroj (castoreum). V tukové tkáni těchto žláz se dlouhodobě koncentrovaly látky z rostlin, které bobr konzumoval, a protože v jeho stravě zaujímala významný podíl vrba, obsahovalo castoreum kyselinu salicylovou. Castoreum se užívalo (a místy užívá dodnes) k léčbě horečnatých a posléze i mnoha dalších onemocnění. Lov bobra kvůli castoreu ztratil na významu až na konci 19. století, po objevu a patentování výroby Aspirinu.

Skutečný konflikt nastal až s rozvojem rybníkářství, bobr se najednou stal v krajině zcela nežádoucí. Od přelomu 15.-16. století začali bobři z naší krajiny mizet, až postupně došlo k jejich vyhubení. Bobr svými aktivitami (stavby hrází, kácení dřevin, výstavby obydlí – nor, polohradů a hradů) výrazně přeměňuje prostředí vodních toků a ploch i přilehlé nivy. Z biologického pohledu jde často o pozitivní efekty (růst biodiverzity, diverzifikace krajinných a biotických složek), ovšem v člověkem obhospodařované krajině velmi často vznikají konfliktní situace. Přesto jeho přítomnost v člověkem hospodářsky využívané krajině může být vítána s povděkem. Například na některých lokalitách Severní Ameriky se osvědčil v boji proti dlouhotrvajícímu suchu, protože svoji aktivitou zpomaluje odtok vody z krajiny a vytváří rezervoáry vody. Ale i v našich podmínkách jsou místa, kde je jeho výskyt žádoucí. Tím, že bobr mění poměry v krajině (vodní režim, druhová a věková skladba rostlin a dřevin, tvar koryta vodního toku), dokáže v průběhu jen několika málo let zrevitalizovat úseky v minulosti nevhodně zregulovaných toků. A ač to zní úsměvně, dokáže tak konat skutečně levněji a kvalitněji, než mnohé revitalizační projekty…

Novodobý návrat bobra na naše území s sebou nese množství negativ, proto jej s nelibostí přivítali mnozí rybníkáři, a to zejména proto, že bobr svoji činností ohrožuje stabilitu a ne-propustnost hrází rybníků, mění vodní poměry v nádržích, staví bobří polohrady a hrady, ucpává přítoky a odtoky rybníků. Návrat bobra s nelibostí nesou i mnozí vodohospodáři, protože bobr ohrožuje stabilitu a nepropustnost protipovodňových hrází, úmyslným přehrazováním vodních toků způsobuje záplavy, okusováním a kácením břehových porostů zneprůchodňuje vodní toky a zvyšuje riziko záplav. Dalšími, komu působí stálé zvyšování početnosti populace bobra vrásky na čele, jsou mnozí lesníci a zemědělci, kterým bobr způsobuje škody na porostech a plodinách. Hledání a nalezení optimálního smírčího řešení návratu bobra na našem území bude obtížné.

ROZŠÍŘENÍ / Bobr evropský původně obýval celou oblast mírného a subarktického pásu Eurasie, před koncem 19. staletí byl na většině míst vyhuben. V současnosti je bobr evropský rozšířen pouze v části původního areálu, jeho výskyt je přerušovaný, rozdělený na jednotlivé populace. V posledních letech se situace mění, části osídlení se rychle propojují a velikost populace bobra v Evropě roste. Bobr se kontinuálně vyskytuje na území od východního Polska přes pobaltské státy, Bělorusko, Rusko, Finsko až po centrální partie Sibiře. Druhá izolovaná osídlená oblast je ve Skandinávii.

VÝSKYT V ČR / Od přelomu 15.-16. století bobr z našeho území postupně vymizel, byl vyhuben. V 18. a 19. století proběhly na Schwarzenberských panstvích úspěšné reintrodukce a byl zahájen umělý odchov v tzv. bobrovnách. Vysazení i uprchlí bobři se v přírodě začali postupně šířit do okolí, takže nakonec byl z obavy z narušení hrází na Třeboňsku roku 1833 znovu vydán příkaz k jejich lovu. Poslední bobr byl uloven v roce 1876 na Nežárce. Od konce 60. let 20. stol. se bobr na naše území vrátil, od 90. let začal pronikat na další území.

Bobr evropský je v současnosti rozšířen v pěti částech České republiky. Severočeské osídlení je výsledkem spontánního šíření bobra z oblasti bývalé NDR, populace v západních Čechách je výsledkem reintrodukce bobra v Bavorsku. Nejsilnější osídlení v ČR zahrnuje povodí řeky Moravy, kam se bobr rozšířil po reintrodukci v Rakousku. Dochází k šíření bobrů z Orlických hor, které je důsledkem reintrodukce bobra v jihozápadním Polsku. Další výrazné osídlení se nachází ve Slezsku, kam bobr migroval z Polska. V lednu 2016 byl potvrzen po více jak 300 letech opětovný výskyt bobra v Praze na Veslařském ostrově.

OBÝVANÉ ÚZEMÍ / Bobr evropský je hlodavec spjatý s vodním prostředím. Obývá téměř všechny ekosystémy s otevřenou vodní plochou, od veletoků až po malé potůčky v podhůří, od jezer, rybníků, pískoven a nádrží až po tůně. Nečiní mu problém ani osídlení meliorované krajiny.

Velikost domovského okrsku, ve kterém bobr žije v trvalých rodinných svazcích, dosahuje 1-2 km délky břehu, průměrně 1,7 km a závisí především na dostupnosti potravy a na ročním období. Bobr vyhledává břehové porosty charakteru měkkého či tvrdého luhu, které mu poskytují potravu, vegetační kryt a lepší útočiště v době zvýšené vodní hladiny. K šíření bobrů, tzv. disperzi (nikoli migraci, bobři v pravém slova smyslu nemigrují) může dojít několikrát za rok, ale většina jedinců disperguje pouze jednou za život, když musí opustit rodné teritorium. Další formou disperze (spíše výjimečnou) je vynucené opuštění obývaného území. Jedinci mohou být buď vytlačeni v důsledku kompetičních soubojů, nebo když dojde k redukci či destrukci jejich teritoria.

Na konci roku 2010 byla odhadována populace bobra v České republice na 2 500 – 3 000 jedinců, v roce 2015 bylo odhadováno 3 500 jedinců. Dá se očekávat další růst populace a postupná disperze na další bobrem dosud neosídlená území.

POTRAVA / Potrava je u bobra klíčovým parametrem osídlení stanoviště. Bobr vyhledává břehové porosty charakteru měkkého či tvrdého luhu, které kromě potravního zdroje poskytují též vegetační kryt a útočiště v době zvýšeného stavu vodní hladiny. Bobr evropský je výhradní býložravec, živí se dřevinami, vodními rostlinami a bylinami rostoucími na břehu. Konzumace těchto tří typů vegetace má výraznou sezónní variabilitu, poměrné zastoupení jednotlivých složek potravy se v jednotlivých ročních obdobích mění v závislosti na jejich dostupnosti. V zimním období jsou bobři silně vázáni na dřevinnou složku potravy – kůru, lýko a tenké větvě dřevin břehových porostů. Na jaře a během vegetační sezóny hrají významnou roli submerzní byliny a podzemní hlízy (rdesno, topinambur atd.). V letních měsících přibývá v jídelníčku bobra třetí zdroj: byliny rostoucí v okolí vodních toků.

Spotřeba dřevin je kryta především druhy rodu vrba, topol a dalšími druhy rostoucími v porostech měkkých a tvrdých luhů. Z bylinné složky potravy bobr konzumuje téměř všechny druhy pobřežních i vodních bylin.

POTRAVNÍ CHOVÁNÍ / Dřeviny bobr kuželovitě nahlodává, dokud se kmeny vlastní vahou neskácejí. Velké stromy bobr kácí na podzim a v zimě (dokud nezamrzne hladina), kácením upravuje odtokové poměry, výšku hladiny vody a druhové i věkové složení břehových porostů. Hromady větví a kmenů vrší až do 2m vysokých hromad (tzv. bobří hrady). Na zimu si také vytváří zásobárny ve vodě v blízkosti vchodu do nory. Nejčastěji jde o větve dřevin nebo byliny. Takto připravené zdroje potravy v průběhu zimy postupně odebírá a konzumuje. Druhou formou zásob jsou pokácené a nezpracované větší kmeny. Potravní aktivita bobra může zmenšit místní nabídku využívaných rostlin do takové míry, že úbytek preferovaných dřevin bude rychlejší než jejich regenerace. Tento efekt pak vyvolává v dlouhodobém časovém horizontu fluktuaci v osídlení. Potenciální úbytek plochy úživného území, v němž se může populace dál úspěšně rozvíjet, hrozí na většině dlouhodobě osídlených lokalit. Nicméně taková situace zatím ve střední Evropě nebyla korektně sledována a fluktuace bobra z důvodů vyčerpání potravních zdrojů nebyla na našem území prokázána. Daleko častějším důvodem mizející potravní základny bobrů není bobr sám, ale člověk (péče o břehové porosty správci toku, způsoby hospodaření na lesních a zemědělských pozemcích).

REPRODUKCE / Bobři se páří převážně na přelomu ledna a února, po 105-109 dnech březosti rodí samice většinou 2-5 mláďat. Mláďata jsou kojena tři měsíce, ale již v této době začínají přijímat rostlinnou potravu. Noru opouštějí mladí bobři v doprovodu rodičů již po 4-6 týdnech. Pohlavní zralost dosahují ve věku 2-3 let, růst je ukončen ve čtvrtém roce života. S tím souvisí i délka výchovy, v rodině zůstávají 1-3 roky, až poté je rodiče vyženou z teritoria. Dospívající mláďata rodinu opouštějí a šíří se až na desítky kilometrů daleko.

Bobří skupina má stálou hierarchickou strukturu. Nejvýše stojí rodičovský pár, dále jsou v teritoriu zpravidla dvě, někdy i tři, generace mláďat. V jedné rodině tak může žít i 15 a více jedinců různých generací. V našich podmínkách se počet jedinců v jednom teritoriu pohybuje od 1 do 10, průměrně 5,5. Bobři se ve volné přírodě dožívají průměrně 10 až 12 let, maximálně 20 let, ale v zajetí se mohou dožívat i 50 let.

POBYTOVÉ ZNAKY / Kromě nezaměnitelných typických kuželovitých ohryzů kmenů, bobřích hradů a otisků stop, prozradí přítomnost bobra i vyšlapané stezky a skluzavky do vody. Bobři mezi sebou komunikují chemickými signály obsaženými ve výměšku análních žláz. Slouží ke značení teritoria a jako varovný signál pro jedince z ostatních kolonii. Bobři jej umísťují na hromádky bahna nebo vegetace či jiného nakupeného materiálu. Důvodem umístění páchnoucích výměšků na vyvýšené hromádky je zřejmě zvýšení účinnosti zápachu, který se tak šíří na větší vzdálenost a je také zárukou, že kolísaní vodní hladiny během dne a případné vlnobití pachovou značku nesmyje.

OHROŽUJÍCÍ FAKTORY / Bobra ohrožuje nedostatek vhodných biotopů (upravované břehy bez vegetačního krytu), kolize s dopravními prostředky a lov. Tím, že je rodinná skupina bobra hierarchizována, může při odlovu více členů skupiny dojít k její destrukci.

Riziko možného ohrožení evropských populací bobra evropského konkurenčním tlakem bobra kanadského (druhy se vzájemně nekříží), který byl v minulosti v některých zemích vysazen, je poměrně malé, protože bobr kanadský už se na většině míst svého vysazení nevyskytuje.

STATUS DRUHU / Na bobra evropského je nahlíženo jako na zranitelný druh a v Evropě je zařazen mezi druhy vyžadující přísnou ochranu. V ČR je řazen do kategorie silně ohrožených druhů. Program péče o bobra evropského v ČR si klade za cíl zajistit biologicky dostatečnou a přitom ekonomicky a společensky udržitelnou míru osídlení bobra evropského na území ČR a zároveň zamezit rozšíření bobrů do oblastí nevhodných pro rozvoj jejich populace (z hlediska rizik škod závažných v měřítku ČR) a minimalizovat střety s ekonomickými aktivitami člověka.

PŘEDCHÁZENÍ HOSPODÁŘSKÝM ŠKODÁM / Mezi preventivní opatření proti škodám způsobeným bobrem na porostech patří umisťování pletiva kolem kmínků či oplocování porostů a elektrické ohradníky. Proti škodám způsobeným bobřími hrázemi či zatarasenými vpustěmi se používají trubky zajišťující průtok propustí a drátěné klece zabraňující ucpání odtoků.

V lokalitách, kde jsou rizika a velikosti škod velmi vysoké, přistupují příslušné orgány ochrany přírody k vydávání tzv. opatření obecné povahy pro správce toků a správce a vlastníky vodních děl, která umožňují ve stanoveném období a za stanovených podmínek odstraňování či zprůtočňování bobřích hrází a odstraňování bobřích sídel. V několika konkrétních případech byl povolen odstřel bobra, ten je však problematický. Bobr na tlak okamžitě zareaguje změnou aktivity do nočních hodin. Zkušenosti ze Skandinávie ukázaly, že pokud je uloveno méně jak 15% členů populace, je výsledek kontraproduktivní, růst bobří populace se tak urychlí. Opatření je účinné až tehdy, je-li odloveno více jak 20% členů populace.

Program péče o bobra evropského v ČR určil tři typy území s odlišnou politikou ochrany: zónu „A“ jako území zajišťující dlouhodobé zachování populace v ČR, zónu „B“ jako území umožňující migraci a případný rozvoj populace v nekonfliktních lokalitách a zónu „C“ jako území s nepřípustnými riziky v případě rozvoje populace bobra. Vydaná opatření obecné povahy umožňují eliminaci bobra v zóně „C“

NÁHRADY ŠKOD / V případě škod na nesklizených polních plodinách a trvalých porostech je možné požádat o náhradu škody dle zákona o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Na ostatní škody, jako např. rozlití vody pří povodních či poškozené hráze, se nárok na náhradu škody nevztahuje.

ZAJÍMAVOSTI / Bobr je k životu ve vodě výborně přizpůsobený. Zadní končetiny mají mezi prsty širokou a silnou plovací blánu. Ocas je svrchu silně zploštělý a z větší části lysý a pokrytý zrohovatělými šupinami, pomáhá bobru při plavání – slouží jako veslo a kormidlo a bobr jej používá i k signalizaci (hlasité plácnutí do vody je varovným signálem). Pod vodou vydrží na jedno nadechnutí až 15 minut, má uzavíratelné nozdry i ušní otvory. Srst je velmi hustá a dokonale vodotěsná také díky mastným výměškům řitních žláz. Velké a silné hlodáky mají vpředu výrazné, sytě oranžové zbarvení, které je způsobeno příměsí železa. Tato část skloviny je velmi tvrdá, zatímco zadní hlodáků je tvořena měkčím dentinem, který se při kousání obrušuje rychleji než sklovina. Díky tomu se zuby permanentně brousí do ostrosti dláta.

STÁHNĚTE SI PREZENTACE ZE SEMINÁŘŮ:

Bobr v ČR_Uhlíková Jitka
Bobří poradenství_Kostkan Vlastimil
Bobří problémy na Olomoucku_Šafář Jiří